Podobně jako náš partner, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, musíme reagovat na návrh ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) na zvýšení příspěvků na péči, který představil ministr Marian Jurečka na tiskové konferenci 9. února 2024.
Předložený návrh neodpovídá částkám, které byly součástí vládního návrhu novely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který MPSV dalo 22. prosince 2023 do vnějšího připomínkového řízení. To bylo ukončeno 5. ledna letošního roku, ale dosud nemáme žádné informace, jak byly připomínky vypořádány.
Příspěvek na péči nevystačí na pokrytí nutných služeb
Opravdu dlouho čekáme na další zvýšení příspěvku na péči, a to od roku 2018, kdy byl zvýšen pouze pro III. a IV. stupeň. Od té doby k žádnému zvýšení nedošlo, ale zato už dvakrát zdražily sociální služby – v průměru o 30 či 40 %, dle druhu služby. Maximální cena za hodinu pečovatelské služby a osobní asistence se od roku 2018 zvýšila z 95 Kč na 135 Kč; u klientů, kteří nepotřebují více než osmdesát hodin měsíčně, stoupla až na 155 Kč.
Pokud pečující rodič musí chodit do práce a pobírá pouze příspěvek na péči ve druhém, třetím nebo čtvrtém stupni, dostává se v platbách za asistenci či péči na částky, které není schopen z příspěvku na péči zaplatit. Proto také pečující často zůstávají bez práce a plně pečují, nebo mohou mít jen částečný úvazek. Ve velmi těžké situaci jsou samoživitelky, jimž většinou nezbývá nic jiného než chodit do práce – pokud ovšem nemají dítě ZTP, které vyžaduje jejich péči 24 hodin / 7 dní v týdnu. V takovém případě jim příspěvek na péči opravdu nepokryje výdaje a jsou odkázány na další sociální dávky, bez nichž by nedokázaly fungovat. Na lidi, kteří pečují o zdravotně postižené, těžce dopadá vysoká inflace a již zmíněné zdražení nezbytných sociálních služeb, jejichž dostupnost se v poslední době velmi zhoršila.
Proto jsme vítali novelu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách obsahující návrh zvýšení příspěvku na péči. Bohužel jsme byli velice překvapeni konečným vyjádřením ministra Jurečky na tiskové konferenci, kde představil navýšení příspěvku na péči pouze u tří vyšších dávek pro děti a dospělé, a to v naprosto odlišné výši od návrhu v novele zákona.
Jak tedy vypadá navýšení u příspěvku na péči: u I. stupně nedošlo k žádnému navýšení ani u dětí ani u dospělých; II. stupeň se zvyšuje u dospělých o 500 Kč a u o dětí 800 Kč; III. stupeň se zvyšuje u dospělých o 2000 Kč a u dětí o 2200 Kč; IV. stupeň u všech o 3800 Kč a u těch, kteří jsou v domácí péči, o 7800 Kč.
Návrh není spravedlivý pro lidi s I. a II. stupněm příspěvku na péči
NAPO považuje zvýšení příspěvku na péči ve II. stupni o 500, resp. 800 Kč a nezvýšení příspěvku na péči v I. stupni za velmi nespravedlivé řešení. Pro osoby v I. a II. stupni se tak sociální služby stávají nedostupnými. Jak upozornila již NRZP, za jeden dovoz oběda musí klient zaplatit 105 Kč, takže osamělý senior, který si není schopen uvařit, si může z příspěvku na péči koupit měsíčně osm obědů. Na valorizaci důchodů v tomto případě nelze spoléhat, protože pokud tito lidé žijí osamoceně, jejich důchod jim sotva stačí na zaplacení nájmu, energií atd. Vzhledem k tomu, že v roce 2018 byl navýšen pouze příspěvek na péči ve III. a IV. stupni, je nyní žádoucí navýšit všechny stupně včetně prvního. A toto navýšení by mělo být seriózní, nikoli symbolické.
V I. stupni pobírá příspěvek na péči 86 100 dospělých a 11 900 dětí. V II. stupni je to 103 300 dospělých a 9 500 dětí. Ve II. stupni se často jedná o nevidomé či neslyšící osoby, lidi s poruchou autistického spektra nebo s duševní poruchou. V I. či II. stupni příspěvku na péči jsou často i dospělí vozíčkáři, kteří mohou pracovat a aktivně žít. Do II. stupně příspěvku na péči se mnohdy dostávají ti, kdo jako nezletilí pobírali III. nebo IV. stupeň a po dosažení dospělosti na základě posouzení Úřadu práce dosáhli jen na I. či II., nebo jim dokonce příspěvek na péči nebyl přiznán.
NAPO se přidává k NRZP a důrazně požaduje, aby politická reprezentace zahájila seriózní jednání o úpravě zvýšení příspěvku na péči ve II. a I. stupni jak pro děti, tak dospělé. Chápeme, že veřejné finance nejsou v nejlepší kondici, ale není možné, aby statisíce lidí ztratily přístup k nezbytné pomoci, bez íž se neobejdou. Je opravdu zásadní, aby došlo ke změně. Pro občany s postižením je to otázka důstojného žití. Totéž platí i pro jejich pečující, kteří potřebují takové podmínky, aby nadále mohli o postižené děti i dospělé pečovat.
