Reakce NAPO na článek Neudržitelné. Ambulantní specialisté se s pojišťovnami shodli na nutnosti regulace centrové péče, který vyšel 11. listopadu 2024 ve Zdravotnickém deníku.
V poslední době se stále více hledá viník rostoucích nákladů ve výdajích zdravotních pojišťoven, resp. v celkových výdajích na zajištění zdravotní péče. Zdá se, že politici, zdravotní pojišťovny a představitelé některých specializací v tom mají jasno. Může za to centrová péče a inovativní léčba. Předkládají čísla, jak neúměrně v této oblasti rostou náklady, a to obvykle s jasným záměrem: aby si zajistili růst financí právě pro svoji zájmovou oblast.
Každý má samozřejmě právo hájit především to své. Najdeme viníka, omezíme centrovou léčbu a péči, zarazíme inovativní léky a díky tomu zase jeden rok udržíme vyrovnaný rozpočet. Jak asi všichni tušíme, takovým postupem našemu zdravotnictví nepomůžeme. Je to zase jen oddalování řešení problému.
Když se podíváme na analýzu ČSÚ z roku 2024 a zaměříme se na růst zdravotní péče za posledních 10 let od roku 2012 do roku 2022 (ano, další roky k dispozici nejsou), uvidíme, že léčebná péče vzrostla o více jak 104 %, rehabilitační péče o 102 %, dlouhodobá zdravotní péče o 115 %, preventivní péče o 247 % a náklady na léky a zdravotní prostředky o 38 %. Tedy nejméně ze všech vykazovaných oblastí.
Náklady na léky činí stále kolem 17 % veškerých výdajů, a dokonce jejich podíl na celkových nákladech zdravotní péče klesá. Náklady na centrovou léčbu v přepočtu na pacienta také celkově klesají, a to přesto, že do systému vstupují velmi drahé inovativní léky pro malé skupiny pacientů. Léčivé přípravky v podstatě jako jediné prochází náročným HTA hodnocením, přesto o nich někteří mluví, jako by inovativní léčivé přípravky byly něco nepatřičného.
Není nám známo, že by některá z oblastí zdravotní péče byla tak podrobně analyzována a veřejně probírána jako centrová léčba a péče v poslední době. Centrová léčba ale nabízí naději pacientům, pro něž dříve léčba vůbec nebyla dostupná. Vede jednoznačně ke zlepšení kvality jejich života, k prodloužení jeho délky, ale i k úsporám v ostatních oblastech péče, jako jsou například opakované hospitalizace. Doufáme, že se dočkáme podobně podrobných analýz i v ostatních oblastech výdajů na zdravotní péči, aby odpovědní představitelé, ale i veřejnost mohli vést skutečnou debatu o zdravotním systému v České republice.
